Výroky nadřízených: zaměstnanec nemá co mluvit do výše své mzdy. Mzdu nařizuje zaměstnavatel. |
Podle zákoníku práce se mzda buď sjednává v pracovní, kolektivní či jiné smlouvě, nebo ji zaměstnavatel může jednostranně stanovit vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem.
Zákoník tedy nepožaduje, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na konkrétní částce nebo jejím výpočtu. A to ani při začátku pracovního poměru. Stanovení výše mzdy totiž nepatří mezi povinné náležitosti pracovní smlouvy (těmi jsou jen druh práce, místo jejího výkonu a den nástupu).
Nutné je pouze, aby mzda byla sjednána nebo stanovena před začátkem výkonu práce, za kterou má příslušet.
Zatímco pracovní nebo jinou smlouvu lze měnit jen souhlasem obou stran, mzdový výměr je jednostranný akt zaměstnavatele a může jej kdykoliv - opět jednostranně - změnit. Je při tom omezen pouze hranicí minimální mzdy, respektive její úrovní pro jednotlivé druhy činností. Nesmí jít ani pod zákonem stanovené hodnoty příplatků za práci v noci, o víkendech či svátcích.
Změnu mzdového výměru musí firma oznámit zaměstnanci písemně, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.
Jestliže
Kdo má základní výši mzdy (nebo přesně stanovený způsob jejího výpočtu) stanovenu přímo v pracovní smlouvě, má relativně mnohem více jistoty. Firma totiž může snížit mzdu jen s jeho souhlasem, je k tomu potřeba změna nebo doplnění smlouvy. Kdo se snížením nesouhlasí, může sice v praxi dostat výpověď z organizačních důvodů, má však nárok na výpovědní dobu i odstupné.
Jestliže však zaměstnanec v pracovní smlouvě předem "souhlasil", že výše mzdy bude určena mzdovým výměrem, nechává firmě silnou zbraň: Kdykoliv mu totiž může mzdu změnit, souhlas pracovníka pak už není potřeba. Je omezena pouze hranicí minimální mzdy (respektive její úrovní pro jednotlivé druhy činností). Stačí, když firma takovou změnu oznámí nejpozději v den, kdy nabývá účinnosti.